Rok (a půl) se s rokem sešel a já bych se chtěl vrátit k tématu nositelné elektroniky. Tento článek volně navazuje na můj starší příspěvek k tomuto tématu.
Za dobu, která uplynula od napsání zmiňovaného článku jsem vystřídal čtyři druhy chytrých hodinek (Withings, Fitbit, Garmin Forerunner 55 a Garmin Instinct 2S), prožil období relativní posedlosti daty z těchto přístrojů a svou cestu zakončil kdesi uprostřed.
Uvědomil jsem si, že nepotřebuju data z chytrých hodinek non-stop. Beztak sleduju vlastně jen metriky spojené se spánkem a s pohybem. Svůj smysl mají i data spojená s běžnou aktivitou, jako je např. chůze, která rovněž přispívá k aktivním minutám a týdenní aktivitě. Lze se bez nich ale obejít. Nemusím proto nosit sportovní hodinky neustále. Najel jsem proto na umírněnější režim, kdy chytré hodinky nosím jen v noci a při sportu. Během dne jsem se vrátil ke klasickým hodinkám.
V tomto bodě se asi sluší říct, že jsem (myslím) od začátku tušil, že posedlost daty je zkrátka jen fáze. Mám totiž rád analogové, mechanické, hodinky a vzdát jejich nošení kvůli datům jsem nesl těžce od samého začátku.
Různá zařízení pro různé účely, na začátku byly Withings
Ostatně to byl důvod, proč jsem si nejprve pořídil Withings Scanwatch. Na první pohled totiž vypadají jako klasické hodinky. Nicméně, navzdory jejich kvalitnímu zpracování a použitým materiálům (nerezová ocel a safírové sklíčko), mechanické hodinky to nejsou.
Jde zkrátka o hybrida. Hodinky sice zvládají sportovní aktivity, ale ne na takové úrovni jako jiné, na sport čistě orientované, kousky. Tak například absence GPS je velkým nedostatkem pokud jde o měření uběhnuté vzdálenosti. Data jsou pak opravdu jen orientační. Je sice možné využít GPS na mobilu, ale nošení telefonu při běhání jsem se chtěl vyhnout.
A jak už bylo řečeno, nejde ani o mechanické hodinky. Moje srdce nadšence do hodinek proto také nebylo uspokojené. Myslím si, že Scanwatch mají svoji cílovku (nějaký čas jsem si myslel, že do ní patřím) a určitě jde o zajímavý kousek. Však pokud jde o měření, hodinky umí kromě tepů spolehlivě měřit i saturaci kyslíku v krvi a detekovat srdeční arytmii. Spánková analýza je také fajn. Jde ale o kompromis. Jak z pohledu sport trackeru, tak z pohledu hodinek jako klasického doplňku.
Krátce k Fitbitu
Proto jsem se po nějaké době rozhodl pořídit si jiný přístroj, který bude schopen věrněji měřit uběhnuté kilometry. A tak jsem si koupil Fitbit.
Říkal jsem si, že tím, že Fitbit Charge 4 je náramek a ne hodinky, a že bude teoreticky možné nosit na jednom zápěstí Fitbit a na druhém klasické hodinky. Bohužel, Fitbit mě ale velmi záhy zklamal. GPS na tomto zařízení byla v podstatě nepoužitelná. Tím odpadl jediný důvod, proč jsem si Fitbit vůbec pořizoval. Nic naplat, Fitbit šel rychle zpět.
Fitbit navíc funguje zčásti na modelu předplatného a některé funkce jsou uživatelům přístupné jen s placeným předplatným. Mezi tyto funkce patří třeba i některá data pokročilé spánkové analýzy, nebo třeba jen i průměrná spánková tepová frekvence.
Další zastávka: Garmin
Co teď? Po hodinách poctivého průzkumu jsem se rozhodl přeci jen vyzkoušet Garmin. Pro mnohé synonymum sportovních hodinek. A oprávněně. Pořídil jsem si Garmin Forerunner 55, hodinky určené zejména pro běžce.
Přesto, že jde o jeden z nejlevnějších dostupných modelů od Garminu, na první pohled bylo zřejmé, že jde o profesionální nástroj. Ve srovnání s tím Fitbit vypadá skutečně jako hračka.
Funkce, které Forerunner 55 nabízí fungují dobře, bez problémů. S ohledem na to, že jde primárně o hodinky navržené pro běžce, není tento nástroj vhodný pro pokročilé sledování jiných aktivit, jako např. silový trénink, lyžování atd. Hodinky nabízí rovněž jen základní verzi spánkové analýzy – nedostanete např. spánkové skóre, jako u jiných modelů od Garminu, neumí měřit saturaci kyslíku v krvi atd.
Rovněž další věc, kterou Scanwatch plnily lépe, je automatická detekce aktivit. Hodinky od Garminu sice aktivity také detekují automaticky, tímto způsobem zaznamenané činnosti se ale nezobrazují v přehledu na hlavní stránce aplikace (Můj den). Zatímco tedy Scanwatch zaznamenávaly každodenní aktivity typu pěších přesunů po městě a zobrazovaly je v denním přehledu v aplikaci, ne tak Garmin. Za tím účelem je třeba pokaždé manuálně spustit sledování vybrané aktivity.
To by ale asi nakonec tolik nevadilo. Jde si na to zvyknout a zmáčknout dvakrát jedno tlačítko před každým delším přesunem už je skutečně to nejmenší. Stejně tak se mi líbí, že Garmin umožňuje pro sledování aktivity pracovat primárně s aktivními minutami, na rozdíl od klasických kroků, které upřednostňuje řada ostatních sport trackerů, a které často neodpovídají skutečnému počtu.
Aktivní minuty vychází ze srdečních tepů. Zařízení sleduje, v jakém pásmu tepové aktivity se uživatel pohybuje a podle toho následně započítává dobu té které aktivity do denního součtu. Platí přitom, že aktivity, během kterých se tepová frekvence pohybuje výše, se počítají dvakrát (např. když si půjdu na půl hodiny zaběhat a moje tepová frekvence se během aktivity pohybuje v průměru kolem 165 BPM, do aktivních minut se mi za daný výběh započte celkem hodina).
Metrika aktivních minut dává větší smysl ve srovnání např. s ušlými kroky, protože lépe zohledňuje fyzickou úroveň každého z nás. Od aktivních minut se rovněž odvíjí i doporučení WHO (viz zde). Světová zdravotnická organizace doporučuje v průměru 150-300 aktivních minut týdně v běžné tepové frekvenci, nebo ekvivalent 75-150 minut zvýšené tepové aktivity.
Zamknutí do platformy
Bohužel každý výrobce chytrých hodinek, fitness trackerů a podobných zařízení se snaží uživatele zamknout do své platformy. To znamená zejména přimět uživatele, aby používal jen výrobky jedné značky a pohyboval se výhradně v ekosystému daného výrobce. To platí v podstatě bez výhrady o všech výrobcích.
Nežádoucím důsledkem pro uživatele je tak jednoznačně snížená interoperabilita jednotlivých zařízení. Jako uživatel Scanwatch od Withings a Forerunner 55 od Garminu proto bohužel nemám moc možností, jak na střídačku používat obě zařízení a všechna data agregovat na jednom místě. Withings alespoň uživatelům umožňuje si data stáhnout a dále s nimi nakládat dle libosti. Garmin tuto možnost ale nenabízí. Určitým řešením mohou být aplikace typu Apple Health a Google Fit, které nabízí relativně široké možnosti integrace řady aplikací různých výrobců. Nefunguje to ale stoprocentně a už jen v důsledku odlišností mezi jednotlivými zařízeními a zvolenými (mnohdy proprietárními) technologiemi, zkrátka není dost dobře možné přes den zařízení střídat a o data nepřijít. Na konci dne bude vždy něco chybět. Tak například Garmin uživatelům nabízí metriku tzv. Body battery, která by měla ukazovat jakousi úroveň dobití naší „tělesné baterie“. Pokud ale polovinu dne budu mít na ruce zařízení od jiného výrobce, metrika nebude zobrazovat relevantní údaje.
To samé platí například i u zmiňovaných aktivních minut. Withings tuto metriku nepodporuje. Přirozeným dopadem tohoto nedostatku je proto konvergence uživatele k jednomu výrobci (resp. výrobkům tohoto výrobce) a zamčení do jeho platformy. To vede k tomu, že uživatel (v tomto případě já), je dříve či později postaven před otázku, které zařízení bude používat. Protože střídat je není dost dobře možné.
Nakonec to tedy skončilo tak, že jsem Scanwatch od Withings přestal nosit a na zápěstí měl pořád jen Forerunner 55. Jednoduše proto, že to dávalo větší smysl z pohledu celistvosti dat. To s sebou přineslo další problémy spojené zejména s estetikou a vkusem, ale o tom více později.
Na scénu přichází Garmin Instinct 2S
Základní hodinky Garmin Forerunner 55 mi po nějaké době přestaly stačit. Po dalším (důkladném) průzkumu jsem se proto rozhodl je prodat a pořídit si jiné zařízení od Garminu. Tentokrát vyšší řadu sportovních hodinek Instinct 2S.
Hlavními důvody pro tuto změnu byly zejména
- delší výdrž baterie,
- dodatečné funkce, jako např. navigace, expediční mod, snímek zdraví, výškoměr, barometr a kompas,
- podpora pro širší výběr aktivit
- udávaná přesnost senzoru na měření tepů.
Pořídil jsem si menší verzi s průměrem 40 mm (srov. standardní velikost má v průměru 45 mm). Nemám rád velké hodinky a cokoli větší než 42 mm na mém zápěstí vypadá nevkusně. Bohužel trend velkých hodinek se drží tím spíš v oblasti sportovních trackerů. Není proto snadné najít na trhu chytré hodinky s průměrem ciferníku menším 45 mm. Nicméně Instinct 2S takovou volbu představují.
Po více jak půl roce jejich užívání myslím mohu zhodnotit, že všechny výše uvedené body, proč jsem si Instinct 2S pořizoval, splnily na jedničku. Baterie skutečně vydrží dostatečně dlouho, aby mne neustálé nabíjení neotravovalo. Funkci navigace jsem vyzkoušel na výletech na Vnějších Hebridech, kde turistické značení není na takové úrovni jako v Česku. Možná i díky tomu jsme s A. nezabloudili a výlety absolvovali bez újmy.
Pokud jde o přesnost senzorů na měření tepové frekvence a spánku, nemám sice srovnání, ale data nevykazují žádné výrazné výkyvy. Předpokládám proto, že je vše v pořádku. Scanwatch například čas od času zaznamenaly výkyv tepové frekvence vysoko k 200 BPM, a to kolikrát při běžné aktivitě, ne při sportu. S největší pravděpodobností šlo proto o chybu způsobenou posunutím zařízení na zápěstí. Přesto však, po prodělaném Covidu mi to na klidu nepřidalo. Nějakou dobu jsem proto nosil obě zařízení (na každém zápěstí jedny – tzv. styl Schwarzkopf, nebo v našich končinách styl Petra Máry), abych se ujistil, že šlo skutečně o chybu.
Co, jak a proč vlastně měřit? Krátké zamyšlení.
Bude to možná působit podivně, když na dosavadní popis svých zkušeností s chytrými hodinkami a sportovními náramky navážu řečnickou otázkou – k čemu je to vlastně dobré? A jestli to má vůbec smysl?
Jako je tomu se vším pokud jde o nové technologie, i tady jde především o míru. Věřím, že tato zařízení jsou užitečným pomocníkem a pokud se s nimi nakládá rozumně, mohou být skutečně prospěšná. Mohou pomoct zvýšit povědomí o zdravotním stavu, přesněji sledovat sportovní výkony a pomáhat zlepšovat fyzickou úroveň.
Je tady ale tenká hranice mezi posedlostí. Právě z toho důvodu jsem raději ani nezačal využívat sociálního aspektu všech těchto chytrých měřičů.
Funguje to tak, že své výkony můžete sdílet v rámci komunity přátel, ale i cizích lidí. Vzájemně si můžete udílet kudos, palce, srdíčka atd. Sociální rozměr je často důvodem, který mnoho lidí ve finále k pohybu dovede, a to určitě není na škodu. Samozřejmě pak ale chybí jen málo k úplné posedlosti a nesmyslům, které pak lidé mnohdy dělají – běhání doma na místě, chození o půlnoci po schodech atd. – o kterých jsem psal ve svém předchozím příspěvku na toto téma (vizte zde).
Když zrcadlo nestačí. Nová forma narcisismu
Chytré hodinky navíc odemkly nové možnosti jak se pozorovat. Nabízí možnost jak sledovat nejen to, co je vidět vně, ale skrz data je možné se dívat rovněž na to, co se děje pod pokličkou. Jak rychle bije naše srdce (HR). Kolik kyslíku máme v krvi (SpO2), jaká je prodleva v intervalech mezi jednotlivými údery našeho srdce (HRV), kolikrát za minutu se nadechneme (BR) atd. Je to všechno velice fascinující. Ale nevede to také k nové formě datového narcisismu? Nová doba, nové možnosti.
Vnitřní a vnější motivace podruhé. Záleží na tom?
A jsme zase u toho. Je lepší, když běhám, protože prostě chci být ve formě, nebo proto, že chci hezčí hodnotu HR. Nebo kudos od přátel? Nebo dokonce proto, že díky technologiím, které nepřetržitě sledují mé tělesné funkce, mám pocit, že jsem sledován, a proto se musím chovat lépe?
Všechno jsou to zajímavé náměty k diskusi. Nakonec ale možná přeci jen bude platit, že jednoduše účel světí prostředky. Pokud začnu pravidelně běhat a zlepším tak svůj zdravotní stav, nemusí přece nikoho zajímat, z jakého jsem tento krok učinil důvodu. Význam to může mít z hlediska udržitelnosti takového životního stylu – tzn. jestli může vnější motivace (ve formě sociálního rozměru nebo nové formy narcisismu) představovat impulz dost silný na to, abych běhat vydržel i delší dobu. Čas ukáže.
Zpátky k „hloupým“ hodinkám
S tím ostatně souvisí i otázka, proč bych měl vůbec jakákoliv data sledovat? Při správné vnitřní motivaci bych měl být schopen jít běhat bez ohledu na to, jestli mi kamarádi ve Stravě dají kudos, nebo aniž bych viděl, jak tato aktivita dlouhodobě příznivě ovlivní moji klidovou tepovou frekvenci.
Ano, v konečném důsledku to vlastně k ničemu není. Jako všechno ostatní. Ale to neznamená, že to nemá svůj význam. Každému vyhovuje něco jiného.
Mě třeba baví analyzovat data, hrát si s elektronikou a zkoušet nové gadgety. Stejně tak mám ale rád klasické mechanické „hloupé“ hodinky. Rozhodl jsem se proto přes den nosit zase klasické hodinky a chytré nasazovat jen při sportu a na spaní.
Jsem za to rozhodnutí rád. Pro mě jde o ideální kompromis. Nepřijdu o data, která jsou pro mě zásadní, ale zároveň nepřijdu o možnost přes den nosit své oblíbené kousky. Jako např. můj nejnovější přírůstek do sbírky – Seiko „Baby“ Alpinist.
2 komentářů
Václav Pelcman
Docela solidní zkoumání zbytečných přístrojů a činností. Díky kontrolním otázkách typu Proč, nač, etc. to zatím je se zdravím ještě dobré, ale nevím jako dlouho to vydrží. Myslím, že by bylo lépe věnovat se vlastní tvůrčí činnosti. Nové výrobky slouží hlavně k vytvoření pracovních příležitostí. a tím k lepší životní úrovni vynálezců a výrobců. Jinak je to činnost směřující k devastaci životního prostředí (energie, suroviny,..). A vůbec o tom by se dala napsat podobná studie. Jen si ještě neodpustím sociální pohled. Přestože už jen minimum lidí v bídě, tak člověk získávající finanční prostředky, ať již manuální, či tzv duševní prací prospěšnou pro existenci společnosti, podobné činnosti nepropadne. Nedávno jsem přečetl knihu Naruby (Huysmans), kde se jeden člověk zabývá podobnou činností. I já se zabývám něčím, co nikam daleko, a hluboko, nevede, četbou a recenzemi. Viz „můj blog“ Právě dnes“.
Lukas Pelcman
Wow. K těm tvým komentářům mám trochu schizofrenní postoj. Na jednu stranu si říkám, že je hezký, že moje příspěvky čteš. Na druhou stranu, jaký to má smysl, když z tvojí strany následuje věčně jen kritika, která je často nesrozumitelná a mířená proti něčemu jinému, než proti tématu, o kterém je komentovaný příspěvek?