„Pro účely tohoto kurzu budete potřebovat učebnici A.“ Nebo: „Drazí studenti, povinná literatura sestává z učebnic B, C a sbírky předpisů D.“ Takové a další jim podobné fráze slýchám pravidelně na začátku každé nové studijní periody. Nevím proč, ale informace, že učebnice A, B, C a D stojí jenom nějakých 50-60 eur mě nijak neuklidňuje, ba naopak, neskutečně mě vytáčí.
Pravda, to samé slýchá i student na českých univerzitách, tamější akademici jsou však na hony pozadu za akademiky holandskými v donucování studentů učebnici skutečně koupit. Ačkoliv si student na Karlovce na každém úvodním semináři sice vyslechne obligátní prezentaci všech možných i nemožných publikací, které jsou samozřejmě nezbytné ke splnění předmětu, zkoušku zpravidla vykoná za pomoci výcucu aniž by jakoukoliv z prezentovaných učebnic kupoval a otevíral (nebo nedejbože četl). Ve snaze vystříhat se tohoto jevu, zavedli nizozemští akademici novum, kterému říkají open-book exam, což znamená, že studenti si ke zkoušce mohou přinést vše, co uznají za vhodné. Ovšem vyjma tištěných (neoficiálních) materiálů, to aby se autoři učebních pomůcek skutečně pojistili a zamezili studentům zaběhlým v ilegálních praktikách ve stahování učebnic z internetu a jejich následnému pirátskému tištění. Ve chvíli kdy je student konfrontován s touto mazanou lestí, nemá prakticky žádnou jinou možnost než učebnice poslušně koupit, protože se přece nepřipraví o tak skvělou možnost přitáhnout si na zkoušku na zádech celou knihovnu. Skutečnost, že během vlastní zkoušky, přestože trvá tři hodiny, vlastně moc času na nějaké listování v učebnicích nezbude, zůstává iracionálně smýšlejícími studenty, opilými vidinou úspěšně složené zkoušky, nezohledněna. Nezohledněna zůstává rovněž odvěká zákonitost, že jsou-li na zkoušku studentům povoleny studijní materiály, pak je jisté, že na nic, co obsahují v testu otázka nebude. Open-book exam zkrátka není nic jiného než velice chytrý marketingový tah, na nějž se studenti chytnou stejně jako naletí starší pán/paní podomnímu pojišťovákovi nebo prodavači hrnců po telefonu.
Doposud jsem si vystačil s učebnicí práva Evropské unie zakoupenou v první studijní periodě, sbírkou předpisů práva EU a sbírkou předpisů práva duševního vlastnictví (ano, vše nabyto pod účinkem výše popsaného marketingového tahu open-book exam). Jsem ale patřičně hrdý, že jsem se dokázal s grácií, navzdory všem tlakům, vyhnout koupi další učebnice práva EU v druhé periodě. Bohužel tento dílčí úspěch byl záhy vystřídán drtivou porážkou zaznamenanou v právě uplynulých dnech, kdy jsem byl donucen postupně nakoupit učebnici, sbírku předpisů a stále ještě nucen koupit učebnici další, která doplňuje učebnici první (protože napsat jednu ucelenou publikaci by nevyneslo tolik jako napsat dvě a prodávat je zvlášť). Ironické na tom je, že nejvíc učebnic jsem nucen (a vskutku donucen) nakoupit během toho nejkratšího studijního úseku. Jeden by si mohl říct, že to přece nakonec není žádná tragédie, vše jde přece posléze prodat. Zní to logicky, ale právo (bohužel nebo bohudík, těžko říct) není historie a proto se neustále mění. V závislosti na těchto změnách jsou proto učebnice a nejrůznější sbírky předpisů neustále aktualizovány, což vede k jejich velmi rychlému zastarávání a nemožnosti se takové publikace zbavit, byť třeba jen pouhý rok po jejím zakoupení, jednoduše proto, že příští rok už bude pro účely kurzu vyžadováno nové vydání.
Vzato kolem a kolem, těžký je život studenta.
Jeden komentář
Pelcmanová Marie
Musím uznat, že v tomto ohledu je to velmi těžké pro nemovitého studenta z Česka. Doufám, že přechodné obtíže překonáš. Babi.