Když za mnou A. zase jednou, a už bohužel naposled, přijela do Maastrichtu, bylo to přesně dva roky, co jsme spolu. Při té příležitosti, a také protože A. má ráda tulipány, jsme si udělali výroční výlet do Keukenhofu, největšího květinového parku v Evropě. Ostatně bylo by asi škoda se za celý rok, co jsem v Nizozemsku, nevydat ani jednou za tulipány. Tím spíš, když jsou, společně s dřeváky a trávou, tak nějak považovány za symbol této země. Navíc v Maastrichtu, který je tak trochu jiné Nizozemsko (o čemž už jsem psal tady), těch tulipánů, na rozdíl od jiných částí Holandska, není zrovna moc k vidění. Samotný Keukenhof je skutečně…
-
-
Odporný udavač, Lon Fuller a já
Už dřív jsem psal o tom, jak vysoká škola ovlivňuje myšlení a nedávno jsem se opět přesvědčil, že je to pravda. Jistě znáte fiktivní případ tzv. odporného udavače od Lona Fullera (pokud ne, tak zde). Jde o problém práva a morálky, resp. pojetí práva obecně, ve kterém je čtenář, v roli nově zvoleného ministra spravedlnosti země, která byla zrovna osvobozena z područí totalitního režimu, postaven před otázku, jak se vyrovnat s „odpornými práskači“, tedy osobami, které byly poplatné předchozímu režimu a udávaly své spoluobčany a vystavovaly je tak soudnímu stíhání, které často končilo smrtí. Čtenáři, jako ministerskému předsedovi, je prezentováno pět rozdílných stanovisek a doporučení jeho poradců/náměstků, ze kterých si musí…
-
Czechia nebo cokoliv jiného, nezáleží na tom
Pletou si nás už teď, nic se tedy nezmění, budou-li nás zaměňovat s Čečnou i nadále. Nejde totiž v první řadě o tu samotnou podobnost v názvech, ale především o míru ignorance, která je charakteristická pro ty, kteří se takové záměny dopouští. Je totiž smutnou pravdou, že Česká republika je stále vnímána jako země východní Evropy, třebaže geograficky se nenachází nikterak východněji než takové Rakousko. Ve skutečnosti vzbuzujeme natolik málo zájmu, že dokonce i dnes, tj. 27 let po revoluci, je možné se v zemích západní Evropy setkat s lidmi, kteří nás stále označují za Československo. To je něco, co bych pochopil u lidí ze Spojených států, Kanady nebo Austrálie,…
-
Smutný konec boje o kompenzaci za zpožděný let
Jak rád bych napsal „konec dobrý, všechno dobré“, jenže bohužel nemůžu. Navzdory mým očekáváním, postoupení celé věci agentuře specializující na vymáhání kompenzací za zpožděné lety bohužel nepřineslo žádné rozuzlení, tím méně happy end. Jak se můžete dočíst tady a tady, po vyčerpání snad všech myslitelných i nemyslitelných možností jsem se vzdal vlastní režie domáhání se toho, co mně a A. patří a vše přenechal zkušenějším. Tedy alespoň to jsem si myslel. Případ jsem postoupil agentuře, která se mimo jiné zabývá vymáháním právě nároků na kompenzaci na leteckých společnostech. Pochvalné komentáře na stránkách agentury a firemní strategie, kdy náklady řízení v případě prohraného soudního sporu nese čistě agentura, která si ale na druhé straně strhne určité…
-
Hnědá je dobrá, prý čím hnědší tím lepší
Řeč je o whisky a karamelu. To, že se karamel do whisky vůbec přidává mě zamrzí pokaždé, kdy takové sdělení na lahvi zahlédnu. Tmavější barva, která je takového přidání důsledkem je nicméně, zdá se, velice žádoucí z pohledu spotřebitele. Jantarová nebo hnědá barva jednak zjevně vypadá lépe než původní světle žlutá a pak také přidáním karamelu je možné docílit stejného výsledku u každé lahve zvlášť, což by jinak nebylo možné a jednotlivé odstíny by se, v důsledku rozdílnosti sudů, ve kterých whisky zraje, navzájem lišily. Byl by to ale opravdu takový problém, kdyby se dvě lahve stejné whisky postavené vedle sebe v regálu vzájemně lišily barvou? Bohužel asi ano, minimálně tedy…
