Jsem teoretik a pozoruji to už na sobě delší dobu. Rád vymýšlím všemožné abstraktní systémy a přístupy k nejrůznějším otázkám a problémům, abych je následně mohl ze všech stran analyzovat a hodnotit. Nutno říct, že tento povahový rys (dá-li se to tak nazvat) na sobě vždy začnu nejvíce pozorovat společně s příchodem zkouškového období, totiž období, kdy toho má člověk nad hlavu, ale vždy se nějakým záhadným způsobem najde čas na aktivity, na které dosud čas nebyl. O chorobném odkládání povinností, takzvané prokrastinaci, toho již bylo napsáno mnoho (možná). Všichni to známe, všichni si tím také procházíme, třebaže někteří méně a někteří více. Nemám v plánu psát o prokrastinaci jako…

MOOC nebo raději online kurzy přístupné široké veřejnosti. Je to už, pravda, nějaký ten pátek, kdy se prestižní univerzity z celého světa začaly zapojovat do programů, ve kterých zpřístupňují své přednášky a v rámci jednotlivých kurzů umožňují prakticky komukoliv vzdělávat se například na Harvardu nebo na MIT. Osobně jsem se ale odhodlal jeden takový vyzkoušet až nedávno. Vzhledem k mé zálibě ve filosofování a inklinaci k obšírnému blábolení, není snad žádným překvapením, že jsem si vybral kurz na téma politické filosofie a filosofie morálky nesoucí název „Justice“. Skrze čtyřiadvacet zhruba půlhodinových videopřednášek jsem jsem byl harvardským profesorem obeznámen se základy filosofie Immanuela Kanta, Jeremyho Benthama, Roberta Nozicka a dalších. Nutno…