Vždycky se mi líbila představa chodit studovat do knihovny. Připadalo mi to tak nějak více studentské. Navíc v knihovně člověk nemá postel (většinou) a další spoustu věcí, které od studia v pohodlí vlastního pokoje většinou rozptylují. Bohužel jsou zde jiná úskalí, která mohou labilnímu člověku, jako jsem já, házet klacky pod nohy. Prvně je třeba vůbec najít volné místo. S tím člověk většinou nemá žádnou potíž, pokud ovšem vstane brzy a do knihovny nakluše na osmou ranní. Někdo jako já, kdo se tam ještě s ospalkami v očích dokodrcá v jedenáct, nemá nárok. Maximálně, při dobré konstelaci hvězd, se uvolní místo u společného stolu, u kterého jsou studenti namačkáni bok po boku…
-
-
Movember čtvrtý, sportem ku zdraví!
Letošní Movember je pro mě, oproti předchozím třem ročníkům, jiný v tom, že jej trávím v cizí zemi. Původně jsem si myslel, že povědomí o Movemberu bude v Nizozemsku vyšší než doma, zatím to tak ale nevypadá. Zatímco v Praze loni člověk potkával kníráče na každém kroku, tady jsem dosud na moc lidí se slušivým (ba ani s neslušivým) knírkem nenarazil. Možná ale právě proto je o to důležitější se akce znovu zúčastnit. Společně s Italem a Francouzem jsme se tedy vydali na tuto kníratou stezku. Pokud se chcete i vy zapojit, můžete přispět tady. Movember propaguje mužské zdraví. A to veskrze. Kromě boje proti rakovině prostaty a varlat také…
-
Výlet do Brugg, „Benátek severu“
Od chvíle, kdy jsem poprvé viděl film V Bruggách, jsem si říkal, že bych se tam jednou chtěl podívat. V neděli se tak stalo. S A. jsme sedli na vlak a jeli na výlet. Hned na první dojem leccos z filmu odpovídalo skutečnosti. Tak třeba čokoláda a pivo, oboje doslova na každém kroku. Město samotné je pak jako pohádka. Slovy Kena ze zmíněného filmu: „I’ve got to quite like Bruges now, it’s like a fucking fairy tale or something!“
-
Nejlepší zaměstnavatelé roku aneb vítejte v korporátním nebi
Poradenská společnost Aon Hewitt zveřejnila výsledky soutěže Best employer! „K získání ocenění musely [oceněné firmy] dosáhnout stanoveného limitu bodů ve čtyřech kategoriích: vysoce motivovaní zaměstnanci, důvěryhodné vedení, které si svých podřízených váží, ohodnocení zaměstnanců za jejich výkony a zda jsou zaměstnanci hrdí na značku firmy.“ (zdroj Aktuálně.cz – celý článek zde) Všechny kategorie jsou snad dokonalým popisem korporátního stereotypu. Mladí a úspěšní manažeři/žraloci v dokonale padnoucích oblecích a s tahem na branku budující image prestižní nadnárodní firmy plné schopných, hrdých a cílevědomých zaměstnanců, kteří dostávají více než dobře zaplaceno (a stravenky k tomu). To všechno samozřejmě v přátelském pracovním kolektivu, kde si všichni tykají a jsou v pohodě. Pracovat v takové společnosti je přeci sen!…
-
Kompenzace za zpožděný let – sága pokračuje
Vlastně od začátku mi bylo jasné, že uplatnění našeho nároku za zpožděný let na naši dovolenou nebude jednoduché. Konec konců mnohé naznačovalo už chování dopravce na letišti, v den letu, což jsem popsal tady. Nečekal jsem ale, že to bude tak moc složité. Po odeslání písemného uplatnění nároku jsem čekal, že bude dopravce s odpovědí otálet do poslední možné chvíle. Vůbec mě ale nenapadlo, že neodpoví vůbec. Po více jak měsíci jsem se na dopravce obrátil znovu, tentokrát elektronickou cestou. Celkově jsem přikládal větší váhu klasickému psaní než e-mailu. V Travel Service to ale nejspíš vnímají odlišně, protože odpovědi jsem se dočkal prakticky obratem, za dva dny. Bohužel ale jen jakéhosi šablonovitého…