K novým technologiím mám poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu jsem geek, pokud jde o jakékoliv nové vychytávky, dokážu hodiny, dny, a dokonce měsíce vybírat nový laptop, pročítat recenze a sledovat videa o vybraných produktech.
Na druhou stranu cítím těžko pochopitelnou nostalgii po dobách, které jsou dávno pryč, kdy život ještě neplynul tak překotným tempem jako dnes. Těžko pochopitelnou jednoduše proto, že takovou dobu nemůžu pamatovat. Přiblížit si ji je dnes možné jen skrze filmy pro pamětníky a knihy. Přes moji fascinaci moderními technologiemi mi doba bez internetu a chytré elektroniky přijde tak nějak romantická.
Doba romanticky pomalu plynoucího času
Představa, že kdysi, s ohledem na stáří Vesmíru v ne tak vzdálené minulosti, existovala doba, kdy se většina komunikace neodehrávala instantně, mi přijde fascinující a lákavá zároveň. Je zkrátka něco vábivého na tom nebýt zatížen tím neskutečným množstvím šumu, která dnešní doba společně se všemi informacemi přirozeně přináší. Nemuset se snažit vychytat vhodný poměr mezi časem stráveným na sociálních sítích a internetu konzumací obsahu, a tento si individuálně nastavit tak, aby přínos moderní doby převyšoval související negativa. Právě o negativech veškerých výdobytků dnešního světa rozsáhle hovoří řada lidí povolanějších než jsem já. Nehodlám jim fušovat do řemesla a proto se omezím snad jen na konstatování toho, že vyvažování negativ a pozitiv ve smyslu výše uvedeného připomíná nikdy nekončící bitvu, či snad dokonce sisyfovský úděl.
Konkrétní iterace takového údělu v mém případě nabírá podoby snad nikdy nekončící snahy o omezení času tráveného na Twitteru, LinkedIn a dalších sociálních sítích, nebo konzumací informací z finančních trhů či dění ve světě, o čemž dnes média informují nepřetržitě. Na telefon koukám před usnutím a sahám po něm téměř okamžitě po probuzení. Snahy o digitální detox nebo včlenění meditačních cvičení do mého denního režimu mají vždy velmi krátké trvání. Jak by řekl klasik – veškerý odpor je zbytečný. Sociální sítě a chytrá elektronika jsou designované tak, aby přilákaly a udržely naši pozornost. A daří se jim to velmi dobře.
Chytré hodinky a biohacking
Přese všechno uvedené jsem celkem dlouho odolával trendu chytrých hodinek a wearables. Snad proto, že jsem velký fanoušek těch klasických, mechanických. Nejspíš to souvisí s onou nostalgií po dávných méně uspěchaných dobách nepřesycených informacemi a šumem.
Nicméně nabídka pozitivních přínosů, které chytré hodinky nabízí nakonec přece jen převážila na pomyslných miskách vah a jedny takové jsem si pořídil. Dobře, pořád ještě laboruju nad tím, jestli si je nechám.
Koupil jsem si Scanwatch 38 od francouzské společnosti Withings. Jde z mého pohledu o slušný kompromis mezi tím, co chytré hodinky nabízí a tím, co představují klasické hodinky. Vzhledem se totiž Scanwatch téměř neliší od klasických „hloupých“ hodinek. A to je přesně to, co jsem hledal. Nepotřebuji totiž hodinky, ze kterých můžu telefonovat, chatovat nebo do nich instalovat aplikace. Nepotřebuji další nástroj na konzumaci obsahu. A už vůbec nepotřebuju nástroj pro komunikaci mezi mnou a mým telefonem (tohle jsem slyšel v jedné recenzi).
Chodím rád běhat
V podstatě jediné, co jsem od chytrých hodinek chtěl, byla funkce měřit sportovní aktivitu, konkrétně běhání. Protože chodím rád běhat jen tak bez ničeho a neposlouchám hudbu ani s sebou nenosím telefon, chybí mi detailnější představa o tom, kolik jsem toho naběhal (o dalších informacích nemluvě). Taková informace se ale přeci jen hodí. Už jen třeba kvůli tomu mít možnost včas zvážit koupi nových bot.
Zase mi ale přišlo zbytečné pořizovat si za tímto účelem nějaký chytrý náramek, jako třeba Fitbit, Whoop atd., který bych si na ruku nasadil vždy jen za účelem běhu. To už s sebou rovnou můžu začít tahat ten telefon. Ne. Potřeboval jsem hodinky. Ty beztak většinou na ruce mám. Nemusím proto řešit nic navíc, když se rozhodnu jít si zaběhat.
Nicméně většina chytrých hodinek na trhu funguje zároveň, jako ono zmiňované pekelné rozhraní mezi mnou a telefonem. Od toho se odvíjí potřeba je v podstatě denně nabíjet.
Když jsem proto narazil na Scanwatch od Withings, které svým rozměrem ciferníku 38 mm velmi připomínají decentní klasické „hloupé“ hodinky, nabíjet prý také potřebují zhruba jednou do měsíce a navíc umí slušně sledovat tělesnou aktivitu, tep, spánek a měřit EKG a saturaci kyslíku v krvi, tak bylo rozhodnuto. Na poslední dvě uvedené funkce mají Scanwatch snad mít dokonce i potřebnou certifikaci, aby mohly být považované za zdravotnický prostředek.
Informace, půl zdraví
Kromě sledování sportovní aktivity tedy Scanwatch poslouží rovněž pro monitoring zdravotních funkcí. Withings svůj výrobek inzerují jako vhodného pomocníka při odhalení případné srdeční arytmie (AFIB) nebo spánkové apnoe.
Samozřejmě, že jsou výsledky měření stejně spíš jen orientační a nelze se na ně bezvýhradně spolehnout ani nenahrazují podrobné zdravotní vyšetření u lékaře, nicméně jistou představu o trendech, které se v našem těle odehrávají mohou nabídnout.
Měření tělesných funkcí je podstatou biohackingu. Optimalizace výkonu na základě takového měření je sice v mých očích už jen krok od snahy ze sebe vytvořit kyborga, nicméně snaha poznat své tělo a případně zachytit nežádoucí trendy skrze data mi přijde vcelku legitimní.
Jistě, tyto trendy je možné dost dobře sledovat i při meditaci, sebepozorováním a reflexí. Nicméně je nepochybné, že analýza více méně přesně naměřených dat o spánku a tepu v mobilní aplikaci je přeci jen jednodušší.
Ve dne, v noci
Hodinky, byť chytré, nejsou prsten a už vůbec ne čip. Jejich přítomnost na zápěstí nelze nevnímat. Obzvlášť pak v případě, kdy je třeba, aby nebyly na zápěstí posazené moc nevolno, aby všechny senzory tělesných funkcí fungovaly správně. Zároveň, aby měření těchto hodnot dávalo smysl s ohledem na zmiňované sledování trendů, je skutečně třeba s hodinkami chodit i do postele.
Na to jsem dříve nebyl zvyklý. Ale stejně jako jsem si zvykl na to usínat a probouzet se v domě na pražské magistrále, zvyknout si jde i na spaní s hodinkami na zápěstí.
Některé (úsměvné) těžkosti
Nošení chytrých hodinek si nicméně vybírá tvrdou daň v podobě faktického vyloučení mých ostatních hodinek z oběhu na mém zápěstí. Ještě nevím, jak se k tomu tak úplně postavit, ale jako milovníka hodinek mi z toho tak trochu puká srdce.
Nabízí se také srovnání vizuálu Scanwatch s ostatními chytrými či klasickými hodinkami na sport. Scanwatch totiž jako sportovní hodinky rozhodně nevypadají. Naopak, se svým klasickým bauhaus designem by rozhodně neudělaly ostudu společně s bílou košilí a manžetovými knoflíčky. To z nich ovšem dělá skutečně all-round hodinky, které svému nositeli poslouží v každé situaci, a tedy tím ještě více ubírají čas na zápěstí ostatním hodinkám.
A pak také, na zápěstí v kombinaci se sportovním oblečením působí přece jen trochu jako pěst na oko. Model Max Bill od Junghans bych si na ruku při běhání asi nejspíš nevzal. Na druhou stranu Withings své hodinky pro tyto účely vyrobili. Junghans nikoliv.
Vnitřní a vnější motivace
S ohledem na první část tohoto textu se nicméně nabízí otázka, zda další přidávat informace do svého života je tím správným směrem. Bez ohledu na to, že jde o informace o sportovní aktivitě a zdravotním stavu. Tedy, že jde skutečně o informace a méně už o šum, což se nedá obecně říct o obsahu konzumovaném z internetu.
Přesto však je jistě třeba udržet konzumaci i takových dat na uzdě, neb je mi jasné, že skutečně chybí opět jen málo k další posedlosti.
Dává smysl, stejně jako v případě dalších technologických vychytávek, chytré hodinky chytře využívat. Ať už pro sledování sportovní aktivity nebo trendů ve zdravotním stavu. Hranice mezi vnitřní motivací chtít jít běhat a motivací stimulovanou zvenčí, je totiž skutečně velmi tenká.
Však co na tom sejde, důležité je se hýbat, no ne? Jistě. To si také říkám. Jen ovšem do té doby, než se člověk přistihne o půlnoci běhat po schodech, chodit kolem domu nebo vymýšlet jiná řešení, jak splnit potřebný počet kroků, který po něm aplikace vyžaduje. Nejen, že je takové chování poněkud nesmyslné, ale ono v konečném důsledku může být také kontraproduktivní nebo vysloveně škodlivé.
Pro chytré hodinky proto jistě platí to samé, co pro ostatní technologie, a sice, že umí být dobrý sluha, ale stejně tak i zlý pán.
Jeden komentář
Pingback: